Krajská rada AŠSK Ústeckého kraje

Krajská rada AŠSK Ústeckého kraje

7 okresních rad v Ústeckém kraji

Děti se musí začít znovu hýbat

23. 4. 2021
Foto: Děti se musí začít znovu hýbat

Sportování dětí je už rok v nelehké situaci. Nejen o tom, jak s rychlou změnou k lepšímu pomůže projekt "Hýbeme se hezky česky", jsme si povídali s prezidentkou AŠSK ČR Svatavou Ságnerovou.

 

Čím se Asociace školních sportovních klubů (AŠSK) zabývá a jak by se dalo definovat její poslání?

Asociace vznikla už v roce 1992 a u jejího zrodu tehdy stála řada nadšenců, tělocvikářů i sportovních funkcionářů, kteří vytvořili organizaci s cílem nabízet dětem v době jejich volného času vyžití orientované na pohybové aktivity. Podstatný je fakt, že jde o nabídku pohybu všem dětem bez rozdílu výkonosti či jejich pohybových předpokladů. V současné době sdružujeme cca 2 500 školních sportovních klubů, v nichž je organizováno zhruba 150 000 dětí. Našimi programy a soutěžemi ovšem projde mnohem více dětí, je to v řádech stovek tisíc. Máme opravdu širokou základnu ve školních klubech napříč celou republikou. 

Říkala jste, že chcete sport nabídnout všem dětem, nejen těm vyloženě soutěživým…

To je samozřejmě náš absolutní cíl, protože základ naší činnosti představují školní sportovní kluby, v nichž probíhá mimoškolní sportování formou kroužků, určené naprosto pro všechny děti, které se po vyučování chtějí hýbat, a ne jen trénovat na vrcholové úrovni. Děti si třeba chtějí jen tak zahrát florbal s kamarády, zacvičit si v posilovně, zkrátka sportovat pro dobrý pocit.

Co přinese školám napříč celou republikou projekt "Hýbeme se hezky česky", který právě startuje?

Když nám společnost PENNY představila svůj plán podpory dětského sportu s nabídkou vzájemné spolupráce, neváhali jsme ani minutu. Jedná se přesně o ten typ podpory dětského sportu, který dává smysl díky svému celoplošnému zaměření, a nejdůležitější je, že konkrétní finanční podpora doputuje i do těch nejmenších školních sportovních klubů. Právě v situaci, kdy se, doufejme, blíží restart pohybu dětí, byť při zachování hygienických opatření, může být projekt "Hýbeme se hezky česky" pro školní sportovní kluby velmi silným impulzem, díky kterému se mohou třeba během prázdnin připravit na návrat dětí ke sportu. Díky tomuto projektu lze pořídit například nové sportovní vybavení, což bude pro děti bezesporu motivující, a až se do škol vrátí, mohou si užít své oblíbené aktivity naplno. Vždyť to v září vlastně bude rok a půl, co se dětský sport ve školách nemohl pořádně realizovat…

Lze u dětí vypozorovat nějaký trend v oblibě jednotlivých sportů či odvětví?

Zájmy se mění, a to poměrně výrazně, společně s tím, jak se mění celospolečenské hodnoty a jak rodiče vychovávají v různých generačních vlnách svoje děti. Když to zjednoduším, tak je v poslední době jasně patrný trend, kdy se všichni chtějí všechno naučit co nejrychleji a vyhledávají co nejjednodušší aktivity. To je trend, který sice nepotěší zastánce sportovní gymnastiky a estetických sportů, ale je to tak. Na druhou stranu na jednotlivých školách naleznete sporty, které možná ani neznáte a nikdy jste je neviděli, což je správné, a jsem ráda, že jejich portfolio je takto široké.

Zájem i nabídka sportů se určitě liší i podle věku dětí…

Přesně tak. U malých dětí jde hlavně o všestrannost a nutnost přizpůsobení pravidel her a disciplín, takže pořádáme třeba mini atletiku, mini florbal a podobně. Na druhém stupni jsou zastoupeny všechny možné sporty a jejich seznam je skutečně dlouhý. U třetího stupně, tedy u středních škol, je pak patrný trochu jiný fenomén - žáci se jednak více specializují, ale v rámci dorosteneckých soutěžích je současně, bohužel, patrný velký propad, protože děti v tomto věku často s organizovaným sportem končí.

Proč myslíte, že tomu tak je?

Souvisí to s osobnostním vývojem člověka. Děti mají v deseti letech jiné zájmy než v sedmnácti. Hlavní roli tady hraje vedení v rodině, to poznáte ve škole i na tréninku. Ten propad je ale obrovský a je to noční můra všech trenérů a cvičitelů.

Zmínila jste zásadní roli rodičů. Mění se v čase i jejich přístup k dětskému sportu?

Propad sportovních aktivit jsem registrovala asi před deseti, patnácti lety, od té doby ale česká společnost nabrala jiný trend a mladí rodiče se pro děti snaží vyhledávat různé aktivity, a to nejen sportovní, už od útlého dětství. Portfolio nabídek je obrovské a rodiče jsou dnes významně aktivnější, jsou ochotni dítě přivézt, sledovat ho během tréninku, hlídají si kvalitu poskytované služby, za kterou jsou i ochotni zaplatit…

…nemají ale zase kvůli tomu silnější potřebu zasahovat do tréninku či dítě zbytečně brzy tlačit do vysokých výkonů?

Bohužel často ano. Někteří rodiče cítí silnou potřebu zasahovat do sportovního prostředí a do role trenéra, což vnímám velmi negativně. Sama jsem učila několik skvělých žákovských sportovců, kteří díky svému talentu, dřině při tréninku, ale i pod tlakem svých rodičů dosáhli vynikajících výsledků, byli třeba žákovskými či juniorskými reprezentanty. Jenže v juniorském věku také se sportem úplně skončili.

Pokud tedy nechceme dětem zničit dětství a chceme, aby je sport hlavně bavil, jak je nejlépe motivovat?

Pokud nechceme odmalička cílit do vrcholového sportu typu gymnastiky nebo krasobruslení, tak by děti měly začít se základy pohybu už v předškolním věku, kdy spontánně vyhledávají sportovní aktivity. S nástupem do školy však často dochází k až nadměrnému zatížení dětí po vyučování. Někdy mi připadá, jako by rodiče v přemíře snahy, aby dítěti snad nic neuteklo, chtěli, aby dítě současně absolvovalo výtvarku, zpěv, sporty… Rodiče by měli respektovat přirozený fyziologický, osobnostní i psychický rozvoj svého potomka. Na druhém stupni bych doporučovala, aby si dítě vyzkoušelo maximum sportů, a ať si samo vybere, který ho nejvíc baví. Sport dětem opravdu velmi pomůže, především při vytváření hodnotového systému a sociálních vazeb. Pravidla ve sportu totiž platí pro všechny, a to jak pro hráče, tak pro trenéry, takže sport představuje přirozenou cestu, jak dětem vštípit správné hodnoty, které se jim pak hodí do života.

Může mít současná pandemická situace negativní dopad na dětskou generaci amatérských sportovců?

Děti jsou vždy obrazem společnosti a současnosti a v každé době jednají na základě mantinelů, které jim určují dospělí, ať už rodiče, učitelé, trenéři… Proto je naší povinností jim návrat do škol a ke sportu co nejvíce usnadnit, a to organizačně i materiálně. Měli by být tedy připraveni ti, kteří se budou dětem věnovat, budou disponovat třeba již zmíněným novým vybavením, a pevně věřím, že k tomuto přispěje právě projekt "Hýbeme se hezky česky".

Jaké je vaše sportovní motto?

Já jsem vždy životní optimista, a to i v nejtěžších situacích - pořád se snažím dívat dopředu a neohlížet se. Kromě organizování sportovní činnosti se věnuji i podpoře handicapovaných lidí, což mi přináší velkou pokoru a jiný pohled na životní hodnoty typu zdraví, peníze, štěstí a podobně. Charitativní činnost dlouhodobě realizuji prostřednictvím spolku "Každý může pomáhat", a to je vlastně i moje životní motto. 

 

Více o projektu Hýbeme se hezky česky v tomto článku nebo na webu Hýbeme se hezky česky.

Zdroj: iDNES.cz